Tyrkysová země III - Zazvonil zvonec a pohádky je konec...

Poslední dlohá cesta je přede mnou - cesta domů. Stovky kilometrů po zemi a k tomu pár tisíc vzduchem, než se vrátím zase do Prahy. Ale i cesta je cíl a i jízda taxíkem může být nečekaně siným zážitkem.

Tyrkysová země III - Utíkej Foreste!

Po delší pauze se konečně moje povídání o třetí cestě do Iránu blíží ke konci. Dluho, předlouho (vlastně už od chvíle, kdy jsem dojela domů) jsem přemýšlel, zda letos vůbec budu o své cestě psát, nejen kvůli vládnoucím protiislámským náladám. A když už jsem se rozhodla, že skutečně svoje zážitky z milované Tyrkysové země zapíšu, přišlo jedno další velké dilema - zda psát uplně všechno, co se stalo. Jestli snad nestojí za to něco vynechat a tím se ušetřit případných nepěkných komentářů...

Tyrkysová země III - Jak se restauruje mešita...

... aneb tu máš kladivo! Naučila jsem něco nového a zjistila, jak je můj pohled na některé věci povrchní, protože mě nikdy ani ve snu nenapadlo zajímat se třeba o to, jak se tvoří výzdoba mešit.

Tyrkysová země III - Adoptovaná

Z Mashadu do Yazdu vede přímá cesta, nicméně ve špatné dny, proto si zajedu do Kermanu, který má být taky moc pěkný...

Tyrkysová země III - Dlouhá cesta do Kermanu

Dalších víc jak 20 hodin ve vlaku, tentokrát ovšem ne tak pohodových...         

Tyrkysová země III - Imam Reza

Víte, kolik stojí místo v nebi?     

Tyrkysová země III - Vlak do Mashadu

Íránské vlaky jsou čisté, pohodlné a klimatizované, takže trávit v nich 24 hodin uprostřed parného léta je jako strávit 24 hodin v lázních (jak to definovala babička). Nicméně je dobré si předem zařídit kupé jen pro dámy, abych nemusela celou dobu sedět zakuklená v šátku. A pak už se jen modlit, aby spolucestující byly příjemné... A cesta z Tabrízu do Mashadu může začít.